Parostrojní pivovar a velkostatek Hylváty

Pivovar Hrnek 042015.indd

Rispler Antonín, pivovar; Röslerův pivovar; Hilbetten

1892 – výroba ukončena 1940
F. M. Rössler

Už po porážce stavovského povstání ve 20. letech 17. století využil v regionu Karel z Liechtensteinu obratně faktu, že každá nová vrchnost, ať byla ze stejného či jiného rodu, musela nově potvrdit dosavadní městská privilegia. Mezi nimi bylo i právo várečné, tedy právo jednotlivých (většinou ne všech) měšťanů vařit pivo. Zatímco řada jiných privilegií byla potvrzena beze změny, várečné právo bylo při této příležitosti drasticky omezeno, respektive usměrněno ve prospěch nové vrchnosti a jejích potomků. Ovšem ne všude ve stejném rozsahu. Zatímco sídelního města Lanškrouna se tyto záměry nového pána a vládce téměř nedotkly, pro Ústí nad Orlicí to znamenalo prakticky konec výroby piva na jeho území. Už o tři generace později se jen velmi matně vzpomínalo, že kdesi na náměstí stával dům, ve kterém právováreční měšťané vařili pivo. Zato se realitou staly stížnosti na špatnou kvalitu piva z vrchnostenského pivovaru v Lanškrouně. A také bylo realitou chodit na „cizopanské“ pivo do hospody U tří kaprů, která ležela sice na hranicích města, ale už na brandýském panství, kam liechtensteinské zákony nedosahovaly. A když se ústečtí měšťané začaly po polovině 18. století s vlastní vrchností přít o udělení práv municipálního ochranného města, pak k jejich nejpádnějším argumentům patřily právě výpočty peněz, které z městského hospodaření unikly v souvislosti se zrušením várečného práva před více než sto lety. Je však třeba spravedlivě dodat, že tehdy už Ústeckým nešlo jen o obnovu právě tohoto práva.

pivovar

Pivovar v obci Hýlváty u Ústí nad Orl. vznikl v roce 1892 přístavbou k obytnému traktu Hylvátské rychty. V dubnu 2003 sloužily budovy na ulici Pivovarské jako sklady. Na budově najdete pamětní desku.
Z původního pivovaru se zachovala pouze bývalá bytová a úřednická budova (dnes byty) v klasicistním slohu a provozní stavba s komínem. Podoba ostatních objektů byla změněna řadou stavebních úprav.

Profesor Musil doplnil aktuálními komentáři již publikovanou stať z knihy Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí, vydané roku 1995. Usedlost čp. 1 bývala ve středověku rychtou. Rychtář (do r. 1789 dědičný, potom do zrušení úřadu v roce 1849 volený) byl zástupcem vrchnosti ve vsi. Rychta bývala obvykle jedním z největších statků ve vsi a to platilo i o čp. 1 v Hylvátech. V průběhu 1. pol. 19. stol. se vystřídalo několik majitelů této usedlosti – Rafael Marek, potom jeho dcera Barbara, provdaná Zeinerová, od r. 1822 Jan Čermák, od r. 1836 Antonín Knirsch, od r. 1853 manželé František a Vilémína Markovi. Některý z držitelů nejspíše v 30. letech 19. stol. původní usedlost přestavěl do pozdně klasicistické podoby. Vznikla jednopatrová obdélníková budova krytá valbovou střechou vrcholící drobnou věžičkou. Hlavní vstupní průčelí obrácené k východu bylo ozdobené balkónem, západní do dvora obrácená strana byla v přízemí opatřena mělkou arkádou. V přízemí byla fasáda budovy ozdobena rustikou. Západně od budovy byly postaveny hospodářské objekty uzavírající s obytnou budovou nevelké nádvoří. V interiéru byly některé místnosti ozdobeny nástropními malbami. Současně se vznikem nové obytné budovy snad vznikla i ozdobná zahrada oddělená však od budovy silnicí. Dnes je tato zahrada změněna ve veřejný park. František Marek, který zastával vysoké funkce u tehdejší Severní dráhy, nechal do tohoto parku přivést z likvidovaných pražských hradeb kámen s barokním znakem českého království. Od Františka Marka získal v roce 1867 dům čp. 1 jeho zeť, učitel, podnikatel a statkář Jan Böhm. Ten v domě zřídil německou internátní školu. Pro její potřeby byly provedeny menší úpravy internátů. V roce 1890 po Böhmově smrti koupil usedlost čp. 1 Antonín Ripsler, tehdejší nájemce žampašského velkostatku. Ten v letech 1890-92 přistavěl k jihozápadní nároží obytné budovy pivovar. Pro potřeby pivovaru byla upravena i část starších hospodářských budov. V roce 1901 obytný dům vyhořel a při jeho opravě získal dům v podstatě dnešní vzhled. Antonín Rispler, ale i předchozí vlastníci, přikupovali k usedlosti čp. 1 další pozemky, a to vedlo k tomu, že koncem 19. stol. se tato usedlost začala zařazovat mezi tzv. rustikální velkostatky. To byl velkostatek, který se svou rozlohou a výnosy příliš nelišil od velkostatků šlechtických, ale na rozdíl od nich nebyl zapsán v deskách zemských a jeho majitelům nenáležely právní výsady spjaté s držbou šlechtických velkostatků. A ve statistických přehledech velkostatků na konci 19. století je i obytná budova čp. 1 v Hylvátech někdy označována jako zámek. Od Antonína Ripslera koupil v r. 1913 usedlost Ferdinand M. Rössler, který byl i vydavatelem místních novin Nezávislé listy. V roce 1948 byl statek čp. 1 znárodněn. Pivovar byl zrušen a obytná budova čp. 1 sloužila různým organizacím. V letech 1958-1969 byla provedena její rozsáhlá přestavba a modernizace pro potřeby n. p. Zelenina.

V roce 2014 byl však zchátralý areál ve velké míře zrestaurován a stal se opět chloubou i střediskem společenského a kulturního života. Nyní zde naleznete jednopatrovou obdélníkovou budovu s místnostmi s pruskou klenbou, v jejímž středu v přízemí se nachází průjezd. Nad ním je umístěn balkón a arkáda s okny. Tento vzhled v podstatě odpovídá opravám z roku 1901, kdy obytný dům vyhořel. Pro zvelebení celkového prostředí byla zrestaurována vstupní vrata, opravena fasáda a v některých částech zachována původní klenba. Zrenovovaný je také pivovarský dvůr. Další restaurátoské práce probíhají postupně ve všech částech rozlehlé budovy.

Dne 1.5.2014 se tak začala psát nová éra tohoto místa. Přijďte společně s námi prožít autentickou atmosferu, budete srdečně vítáni i pohoštěni.